Nejprve jsem prošel outplacementem, kde mi vysvětlili, jak se vlastně taková práce hledá. Ujasnil jsem si, co chci, a začal systematicky spamovat všechny možné personální agentury, headhuntery i přímé zaměstnavatele. Vzal jsem to poctivě a oslovil jich přes 200. Vznikla z toho řada pohovorů. Pozice, o které jsem stál, mi nedali, a naopak.

Paradoxně se ale ozvaly dvě firmy, jestli bych pro ně nechtěl dělat marketing externě. Poptávali samé menší věci. Připravit nový web, napsat něco do blogu nebo na Facebook, vytvořit a rozeslat newsletter a tak podobně. Líbila se jim kombinace mých 15 let v nadnárodních korporacích a faktu, že se bavím psaní detektivek. Brali to jako záruku odborných, ale čtivých textů. Sám jsem jako kovářova kobyla neměl ani vizitky, natož pořádný web. Zastyděl jsem se a oboje zadal.

Ještě, než byl web hotový, poptalo mě na menší zakázky pár dalších firem. Čistě networkingově přes přátele a známé. Dokonce se ozvali i z bývalé práce, že by něco potřebovali. Než jsem se rozkoukal, měl jsem polovinu své kapacity plnou a začal shánět podobně naladěné kolegy na externí spolupráci. Do toho mi volali personální agentury, kde jsem byl před půl rokem, že pro mě mají bezva pozici markeťáka v Brně/Ústí/Zlíně/Prostějově atd. Docela jsem si rozhovor s nimi užíval.

Po dlouhé době mám zase pocit, že dělám něco, co mě baví a zároveň má smysl. Nemusím vysedávat na poradách ani řešit něčí pomluvy nebo zákulisní boje. Klienti jsou zatím věcní a mám s nimi partnerský vztah. Sice jsem přišel o manažerský plat a přesedl do mnohem staršího auta, ale čert je vem. Vyhazov z práce mě osobně i profesionálně nakopnul víc, než všechna školení, motivační programy a teambuilding. Takže díky, šéfe. Máš to u mě.